O plemeni

https://lagotto-romagnolo-cz/ 

Italský vodní pes, neboli romaňský vodní pes či lagotto romagnolo, je poměrně oblíbené a známé psí plemeno původem z Itálie. Mezinárodní kynologická federace (FCI) toto plemeno plně uznává a řadí do skupiny slídiči, retrívři a vodní psi, do sekce vodní psi. Číslo oficiálního standardu je 298 a oficiální používaná zkratka je LGR.

Vzhled

Italský vodní pes je středně velké psí plemeno menšího středního rámce s vyváženými proporcemi a spíše těžkou stavbou těla. Srst, která pokrývá celé tělo, je hustá, kudrnatá a svojí strukturou připomíná vlnu. Srst chrání před vodou a chladem. Stříhá se alespoň 4x ročně. Zbarvení může být čistě bílé, bílé s oranžovými nebo hnědými znaky, hnědý bělouš, čistě hnědá nebo oranžová. Povolená je i hnědá maska na obličeji. Kohoutková výška psů je 43 – 48 cm, u fen je to 41 – 46 cm. Hmotnost se pohybuje od 11 kg do 16 kg.  

Povaha

Romaňský vodní pes je citlivé a inteligentní plemeno s vytříbenými smysly, především dobrým zrakem a čichem. Vůči majiteli nebo rodině jsou velmi loajální a oddaní, což z nich činí dobré společníky. Snadno se cvičí a většinou nemají problém vycházet s jinými zvířaty nebo psy, pokud jsou ve štěněcím věku socializovaní. Uvítají jakoukoli aktivitu, na druhou stranu v klidu počkají, až se majitelé vrátí ze zaměstnání domů.  Lovecký pud u nich nepřevažuje, na procházce v lese se drží v okruhu majitele. Mnohem větším lákadlem pro ně ale je voda nebo aportování z ní. Jedná se o velmi dobré hlídače, kteří štěkotem upozorní na příchozí, vůči cizím lidem jsou většinou přátelští a milí. Nikdy se první nepustí do boje a většinou se jen brání. V současnosti se italští vodní psi cvičí stále pro vyhledávání lanýžů, ale také jako aktivní společníci. V ČR je sběr lanýžů pod pokutou zakázaný, takže se tu pro svůj účel nevyužívají.

  Historie

Romaňský vodní pes byl vyšlechtěn v Itálii již v dávných dobách, dokonce je považován za nejstarší vodní psí plemeno. První zmínky o něm nacházíme roku 1360 na fresce v Itálii. Původní typ italského vodního psa byl vyšlechtěn pro ryze vodní práce, nejčastěji se jednalo o přinášení zastřelených kachen nebo jiných vodních ptáků z vody. Po krátké době se ale v Itálii začalo rozvíjet zemědělství a veškeré vodní plochy byly předělávány na pole. Před vyhynutím italského vodního psa jej zachránila jedna speciální vlastnost: dokázal vyhledávat lanýže. To vedlo k masovému nárůstu populace těchto psů. Od té doby se populaci plemene poměrně dařilo a úpadek nezažívalo ani za světových válek.

Chov v Česku

První jedinci plemene se do Česka dostali v lednu roku 2003. Jednalo se o fenu zbarvení hnědý bělouš jménem Medusa dei Silvanbull a jejího bratr Febo dei Silvanbull. Chovatelská stanice, ze které sourozenci pocházeli, cvičila romaňské vodní psy pro vyhledávání lanýžů. Psi z této chovatelské stanice jsou základy chovu i v jiných státech, například Holandsku nebo USA. Oba tito psi se později stali úspěšnými výstavními jedinci, ale protože byli do České republiky pouze zapůjčeni, v roce 2005 se museli vrátit domů. Avšak vrátil se pouze Febo, jeho sestra zde zůstala a toho samého roku byla nakryta. Z tohoto spojení vzešlo šest štěňat